Rozhovory a články o KGS
Kompletní rozhovor s uměleckým vedoucím KGS, jehož část vyšla v diecézním časopise OKNO ostravsko-opavské diecéze v červnu 2023.
Skrz středověký chorál k modlitbě i kněžské partě
Sudice – Kněžská gregoriánská schola se už dvanáct let snaží středověkou duchovní hudbou předávat poselství významných událostí liturgického roku, a pomáhat tak objevovat krásu a hloubku posvátných liturgických textů. Farář ze Sudic P. ALEŠ PÍSAŘOVIC díky středověkým liturgickým zpěvům našel také jedinečné kněžské společenství. Uskupení kněží z celé Moravy a Slezska vydává v létě svou druhou desku.
Kdy jste pro sebe objevil gregoriánský chorál?
Před vstupem do kněžského semináře jsem na konzervatoři vystudoval hru na housle a již během hodin hudebních dějin jsme poslouchali ukázky středověké jednohlasé hudby, zkoumali ji a mluvili o ní jako o základech evropské hudební kultury. Už tehdy mě tato hudba oslovovala, ještě jsem však neměl důvod se jí podrobněji zabývat. Ta „správná“ motivace přišla až v kněžském semináři, kde jsme měli jednou týdně mše svaté v latině. K těmto bohoslužbám bylo třeba najít vhodné zpěvy, které by se sborem zazpívali i ostatní seminaristé. Mezi bohoslovci se tak objevila skupina nadšenců, kteří pro liturgii vybírali zpočátku jednoduché chorály a antifony a občas pro zpestření přidali i nějaký středověký vícehlas. Určitý zlom přišel v roce 2009. Každý rok si seminární sbor připravoval nějaký hudební duchovní program. Tehdy jsme ho sestavili vyloženě z chorálních zpěvů a vícehlasů zaměřených na mariánské téma. Byl to čas, kdy jsme začali gregoriánský chorál zkoušet intenzivněji. Vzešlo z toho takřka hodinové pásmo, které jsme představili o svátku Zvěstování Páně v olomouckém kostele sv. Michala. Ve stejné době jsem začal psát diplomovou práci o gregoriánském chorálu, takže jsem měl další příležitost se chorálem zabývat podrobněji. Když mnozí po jáhenském svěcení seminář opouštěli, řekli jsme si, že chceme společně zpívat dál.
Hudbu jste studoval a plánoval jste se tak i živit. Jaké místo má hudba ve vašem duchovním životě?
Pro mě to je nádherný způsob, jak se modlit a rozjímat. Vždy ke mně silně promlouvaly například zpěvy Taizé. Proto se dodnes snažím alespoň jednou měsíčně jezdit do Opavy, kde se v kostele sv. Vojtěcha k této společné modlitbě scházíme. Dokonce vždy opráším své housle a zahraji si. Modlitba Taizé se mi líbí pro svou jednoduchost, zpěvy se mnohokrát opakují, a tím vedou k hlubšímu porozumění textu, rozjímání a kontemplaci. Hudba je pro mě důležitá jak pro osobní modlitbu, tak i modlitbu ve společenství. Sjednocuje a ladí srdce dohromady. Pracuje s lidským nitrem a skrz zhudebněné texty dává příležitost jedinečným způsobem naslouchat Božímu slovu.
Dá se říct, že jste skrz hudbu objevil také své kněžské povolání?
To asi úplně ne. Když jsem vstupoval do semináře, myslel jsem si, že hudbu naopak opouštím. Profesionální hru na housle jsem skutečně pověsil na hřebík. Navíc jsem se docela hrozil studií na fakultě, zvláště biblických jazyků a filosofie (obojí bylo pro mě skutečný studijní "zápas"). Dnes ale vidím, jak Bůh dokáže nečekaným způsobem použít, co do nás vložil. Už od konviktu jsem housle mnohokrát využil při liturgii, určitou dobu jsem vedl i seminární sbor. Sepětí s hudbou se ještě prohloubilo při psaní diplomové práce na téma gregoriánského chorálu. To mě ale ještě nenapadlo, že vytvoříme a víc jak deset let udržíme kněžskou, navíc gregoriánskou scholu. Pán Bůh zkrátka dovede pracovat s lidským potenciálem a kultivovat jej.
Jak se časem utváří repertoár Kněžské gregoriánské scholy?
Vlivů na výběr zpěvů bylo mnoho. Na začátku určitě stálo nadšení několika bohoslovců, kteří se dokonce účastnili kurzu gregoriánského chorálu pod odborným vedením profesora chorálu. Pro mě to bylo nadšení pro chorální zpěvy zvláště Svatého týdne, jelikož jsem měl možnost s jedním spolužákem strávit část Svatého týdne v Čechách na „chorálním Svatém týdnu“, kde se potkala celá „parta“ chorálních nadšenců s profesorem chorálu pařížské konzervatoře, aby zpívanou modlitbou provázeli kompletní liturgii hodin Svatého týdne, a to včetně brzkých ranních modliteb. Byl to úžasný zážitek. Navíc obohacený vyprávěním profesora L. M. Vigneho o samotné interpretaci chorálních zpěvů. No a pak svou roli sehrál i poslech nahrávek Scholy Gregoriana Pragensis. Líbilo se nám, jak jednohlasý chorál doplňují ranými středověkými vícehlasy z velmi starých kodexů. I my jsme si dobře vědomi toho, že poslouchat samotný gregoriánský chorál – jednohlasý zpěv – hodinu v kuse je náročné. Pro několik krásných zpěvů jsme tedy čerpali inspiraci právě od Scholy Gregoriany Pragensis a pak z různých pramenů a sbírek, k nimž patří především „zpěvník“ Graduale Triplex. Mnoho hudební notace a starých rukopisů se dnes dá dohledat i na internetu. Dost času s pátráním po dalších inspiracích tráví třeba P. Vojtěch Janšta.
V čem se dnes vaše tvorba odlišuje od Scholy Gregoriany Pragensis (SGP)?
Členové Scholy Gregoriany Pragensis mají velmi dobře postavené a školené hlasy. Navíc jejich umělecký vedoucí David Eben vystudoval samotné dirigování chorálu a gregoriánskou semiologii (vědeckou disciplínu o původní notaci gregoriánského chorálu) v Paříži. Nás inspiroval především jejich způsob velmi hladkého, plynulého a svěžího pojetí interpretace chorálu podle původní neumatické notace a propojení chorálu s vícehlasem. Jinak asi jdeme svou vlastní cestou. Oni inklinují k francouzskému stylu a zpívají měkčí latinou italské výslovnosti, my používáme tvrdší latinu, která je vlastní německy mluvícímu prostoru.
Jak tedy vypadá proces zkoušení?
Vždy záleží na tom, jaké pásmo zrovna připravujeme. Záleží nám na obsahu skladeb. Když hledáme vhodný kus například k době velikonoční, podstatný je pro nás text, který pomůže hlouběji uchopit téma Velikonoc. Když někdo přinese něco nového, musí se nám to samozřejmě líbit i hudebně. Klíčové ale je, abychom to vůbec zvládli zazpívat. Nikdo z nás nemá hlas s vysokým rozsahem jako školený kontratenor. Tento ve středověku běžný vysoký rozsah mužského hlasu (tehdy chlapecký) mnohdy nezazpíváme, proto je třeba provádět úpravy. Něco se nám podaří naučit rychle, jiné skladby nacvičujeme třeba rok či déle. Jedna věc je ale umět zazpívat samotnou melodii a jednotlivé hlasy, další precizně a čistě je zazpívat, a pak naprosto barevně zpěv sjednotit. To je teprve pořádná fuška.
Jak často a kde zkoušíte?
Termíny zkoušek i koncertů je možné najít jen díky tomu, že všichni členové scholy zůstávají neskutečnými nadšenci gregoriánského chorálu. Jinak by to bylo takřka nemožné. Všichni mají své farnosti, mnozí živé s fůrou farních aktivit. Snažíme se proto setkávat nejméně jednou měsíčně na celodenní soustředění, ačkoli zkoušení letošní rok bylo kvůli natáčení mnohem intenzivnější. Většinou volíme úterky, kdy máme den kněžského volna. Buď v Brně nebo někde na Ostravsku. V Brně působí P. Jiří Janalík a P. Jaroslav Rašovský. Většina členů scholy ale spadá pod ostravsko-opavskou diecézi: P. Vojtěch Janšta působí v Bohuslavicích u Hlučína, P. Pavel Marek v Ostravě-Porubě, P. Jan Zelenka ve Štěpánkovicích, P. Jakub Vavrečka v Sedlištích a náš „nováček“ jáhen Jan Slepička v Odrách. Hudební CD s námi natáčel ještě P. Ondřej Talaš z olomoucké arcidiecéze, který v současné době pokračuje ve studiích v Římě, proto není v jeho možnostech s námi na mnoha koncertních pásmech vystupovat.
Co pro vás obnášela příprava nového CD?
Především nám moc pomohl čas přípravy a samotného natáčení s hudebním režisérem Pavlem Kunčarem. Chorál by měl znít jednolitě, jako jeden hlas. Pavel nás tedy vedl k tomu, abychom nikdo svým hlasem nevyčníval nad ostatní a silou či barvou hlasu druhé nepřehlušoval. Přivedl nás také k důslednější práci s výrazem, který se soustředí na větší hudební celky a podporuje význam zpívaného textu. Ten pak svou živostí může posluchače o to více oslovit a zasáhnout do hloubky. Myslím si, že po dvanácti letech dostal náš zpěv nový náboj. Máme z toho radost a snad to bude patrné i z CD, které jsme nahrávali v akusticky pro chorál nádherném prostoru neogotického kostela sv. Jana Křtitele u nás v Sudicích.
Jaké další kroky jsou nezbytné pro vydání desky?
Vytvořit nahrávku pod vedením profesionální hudební režie stojí desítky tisíc korun. Dost práce je ukryto i mimo samotný nácvik a natáčení. Bylo třeba shromáždit všechny latinské texty, podrobně je přeložit, vytvořit booklet hudebního nosiče, napsat průvodní slovo k CD. Letos bychom chtěli nahrávku vydat nejen na CD, ale i na flesh disku, což je asi třikrát dražší oproti výrobě klasického disku. Desku financujeme z dobrovolného vstupného na koncertech a dalších darů od příznivců. Každý dar je pro nás obrovská pomoc.
Co posluchači na nahrávce najdou?
Natočili jsme hudební pásmo velikonočního okruhu, od Květné neděle až po vrchol velikonoční doby o slavnosti Seslání Ducha Svatého. Nazvali jsme ho Lux et Origo (Světlo a Původce světla). Název odkazuje k velikonočnímu světlu, které prozařuje každou lidskou temnotu. Tím světlem je sám Kristus. Určitou novinkou na této naší nahrávce jsou biblické úryvky z pašijových a velikonočních událostí, jimiž prokládáme jednotlivé celky. V praxi to vypadá tak, že zazní biblický úryvek například z Květné neděle, na něj plynule navazuje zpěv, který se k němu textově váže. Nedávno jsme celé pásmo zpívali v Lipníku nad Bečvou a musím říct, že ve spojení s tematickými biblickými texty má pásmo zcela nový duchovní náboj.
Jak často zpíváte pro veřejnost a kde se dostat k vašim nahrávkám?
Zpravidla čtyřikrát až pětkrát do roka. Nejčastěji v adventu, v postní nebo velikonoční době. Zpívali jsme ale i v dušičkovém či novoročním čase. Doporučuji sledovat náš web (www.knezskaschola.cz), kde máme i hudební ukázky a kde je možné si objednat i naše první CD s názvem Stella Matutina (Hvězda jitřní), ve kterém procházíme s Matkou Boží církevním rokem. Věříme, že nové CD bude hotové už koncem června.
Když zpíváte, jak těžké je vnímat nejen techniku hlasu, ale i modlitební obsah?
Než naše koncertní hudební pásmo začneme, vždycky posluchačům zdůrazňujeme, aby svou pozornost soustředili na samotné texty. Náš zpěv jim pak má pomoci v rozjímání nad tím, o čem vlastně zpíváme. Proto všem posluchačům rozdáváme brožurky s překlady všech latinských textů do češtiny, aby mohli poselství skladeb sledovat. Chorál je sice nesen krásnou melodií, ale to podstatné je skryto za ní, v textu, který chorál určitým způsobem vykládá a dává mu tvář. Celé hudební pásmo pak mám proloženo biblickými čteními nebo úryvky z děl církevních otců. Jednak pro podtržení rozjímavého charakteru, jednak pro chvíle hlasového oddechu. Zpívat bez přerušení celou hodinu tak technicky náročné zpěvy je velmi obtížné. Nejde ale především o to odzpívat koncert, chceme sebe i druhé vtáhnout do krásy posvátného Božího slova.
Máte nějaké oblíbené chrámy, kde chorály dobře zní?
Osvědčilo se nám mnoho akusticky krásných kostelů, které jsou pro přednes chorálu jako stvořené. Z mnoha míst mohu vyzdvihnout třeba baziliku v Třebíči. Dobře se nám ale zpívalo i v Opavě u sv. Vojtěcha. No a pak samozřejmě kostel v mé současné farnosti v Sudicích, kde jsme také natáčeli.
Nacházíte odezvu u posluchačů?
Mnohokrát od posluchačů po vystoupení slyšíme, že „na tom chorálu skutečně něco je“. Jednohlasá prostá melodie bez doprovodu, která dává prostor textu, jenž člověka táhne „někam dál, výš“. Najdou se možná odborníci, kteří si všimnou, že se ne vždy držíme všech detailů původního chorálního zápisu. Pro nás je ale mnohem důležitější sdělení. Nejde nám o to „dělat koncerty“, spíše nasměrovat posluchače ke slavenému tajemství, kterého se náš zpěv dotýká. Jdeme zcela odlišnou cestou než v dnešní době populární kapely zpívající „moderní chorál“ s různým elektronickým doprovodem, který funguje spíše jako relaxační hudba. Text je tam zcela upozaděn, klíčová zůstává pouze líbivá melodie – posílená tak, aby na posluchače co nejlépe zapůsobila.
Jste diecézní kněží, kteří se scházíte ke zpěvu. Jak hudba souvisí s vaším kněžským společenstvím?
Pro mě osobně má obrovský význam už naše samotné společenství kněží, které se ve schole utvořilo. Patřit lidově řečeno „do takové party“ je velmi důležité i pro můj kněžský život. Vzájemně se sdílíme, modlíme a zpíváme. Proto se obvykle scházíme už v pondělí večer, kdy u sklenky vína probíráme, čím kdo ve farnosti žije. Samotnému zkoušení pak věnujeme celý další den. Myslím, že naše hudební souznění vychází i z mezilidských přátelství. Nedokážu si už dnes představit, že bychom jen společně zkoušeli a pak se hned rozjeli do svých farností. Zpíváme také kvůli sobě navzájem.
rozhovor vedl a zpracoval
ONDŘEJ ELBEL, vedoucí tiskového odboru ostravsko-opavské diecéze